Při naší návštěvě holandského chovatele ouessantských oveček, který je rovněž zakládajícím členem holandské asociace FOS a letitým odborným hodnotitelem, jsme se pokusili získat co nejvíce informací o chovu a šlechtění ouesantek (OU).

Pan Henk Slaghuis je chovatel na penzi, který před více než třiceti lety dovezl první OU do Holandska. Jelikož celý život pracoval jako profesionální šlechtitel prasat, měl vždy ke šlechtitelskému chovu blízko a nechybí mu ani bohaté zkušenosti.

Spolu s několika dalšími chovateli založil pak FOS - organizaci, která vede v
Holandsku plemenný registr OU,
vydává jejich pedigree, stanovuje standard a provádí klasifikaci.

Nyní shrnu několik nových - nebo alespoň pro nás nových - informací, které jsme získali při naší cestě, z níž jsme si dovezli dva plemenné beránky a tři nepříbuzné bahničky. ( Tímto jsou v republice již tři plemenné linie, o kterých víme.)

 

V Holandsku se v současnosti chová asi 3-4 000 OU ovcí, celkem asi 500-600 registrovaných chovatelů. Ale z toho jen asi 20% je skutečně aktivních. Mnozí ostatní
zvířata už nebo ještě nemají. Existuje zde jak vydaný standard, který vychází z původního francouzského standardu, tak i Plemenná kniha, která vydává zvířatům jejich POPy. Ovce jako hospodářská zvířata jsou vedena v centrálním státním registru a mají čísla. FOS vydává čtvrtletník s podrobnými informacemi o chovu. Jednou až dvakrát ročně se scházejí
a pořádají tzv. "pokecy" se zvířaty. Kdo chce - ale jen zcela dobrovolně - nechá si zvíře oklasifikovat dle standardu. Ale není tím podmíněno vydání pedigree. To znamená, že POP dostanou i zvířata, která nesplňují standard.
POP tady pouze určuje původ zvířete od rodičů a prarodičů, chovatele a věk. Při výstavách - pokecech - nejsou zvířata nijak hodnocena na pořadí umístění. Nejsou zde žádní šampioni, nejlepší,
nejhorší, nic takového. Hodnotí
se pouze standard a vystavuje se o něm protokol.O tom více níže...

 

Naopak ve Francii, zemi původu, mají
organizaci GEMO, která vydala celoevropsky uznávaný standard, ale nevede žádnou Plemennou knihu. Nelze si zde oficiálně nechat vystavit POP ani neexistují žádné bližší přehledy o tom, kolik ovcí se vlastně ve Francii chová, s kým dochází k jakému křížení atd. Určité informace mají, ale jen neoficiální.
Neprovádějí ani žádnou klasifikaci. Přesto ovce jsou tady stejně jako v Holandsku registrované v centrálním registru a se známkami .

 

V Německu byla podobná organizace asi před 5 lety založena rovněž ve spolupráci s Henkem Slaghuisem. Německá asociace IGOU má   Plemennou knihu a vydává POPy k registrovaným a klasifikovaným zvířatům. Registrovaní chovatelé se pravidelně každoročně scházejí a pořádají výstavy. Model se více podobá českému SCHOKu.
Klasifikační schéma mají přizpůsobené obecné německé klasifikaci ovcí (nejvyšší počet bodů 8-8-8...) . Bližší podrobnosti zatím nevím.

 

V Belgii existuje organizace BOV. Je velmi mladá - asi tři roky, ale velmi pečlivě organizovaná, dobře fungující a velmi seriózní.
Zdůrazňují dodržování standardu, pečlivý výběr zvířat, automatické podstoupení klasifikace před vydáním POPu. Samozřejmě vedou Plemennou knihu. Belgická asociace vydává také čtvrtletník. Její další snahou je sjednotit ceny na trhu za určitou kvalitativní skupinu zvířat. Zajišťuje i poradenství chovu a pořádá každoročně belgické mistrovství OU. Toto plemeno bylo v Belgii oficiálně uznáno v roce 2007. Již v roce 2006 si asociace prosadila udělení výjimky pro ušní známky - podrobnosti ale nevím. Spolupracuje velmi aktivně s ostatními asociacemi. (Většina zahraničních OU organizací - kromě Francouzů - vzájemně spolupracuje, hostují na svých národních výstavách a funguje mezi nimi úspěšně trh se zvířaty.) Belgičané mají nejlépe zpracovaný dohled nad chovem OU. Klasifikací je podmíněno vydání POPu, rovněž ale to, že může být zvíře zachováno v seznamu plemenných zvířat je podmíněno dodržováním klasifikačních kontrol (viz níže...)

 

A nakonec musím zmínit Velkou Británii, kde je rovněž založena asociace Ou, která vydává standard i vede Plemenou knihu, a Dánsko, kde je chov zatím jen ojedinělý a záležitostí jednotlivců.

 

Klasifikace: všechny výše uvedené země drží vcelku jednotný systém klasifikace. Pokud jsou odlišnosti, pak jen v okrajových maličkostech. Za výchozí zde uvedu systém holandský, s kterým jsem měla možnost se seznámit nejblíže.

Každé zvíře (pokud ho chovatel dá dobrovolně klasifikovat), může být
hodnoceno celkem 3x. A to v jednom, ve dvou a ve třech letech. Přičemž vylučující hodnoty nepřijatelné pro standard jsou brány ty ve třech letech života ( pokud ty dřívější již rovnou nepřekročí hodnoty stanovené standardem). Ve třech letech nesmí být beran vyšší než 49 cm a ovce ne vyšší než 46cm v kohoutku. Hodnoty převyšující standard jsou vylučujícím znakem. Tomu odpovídající ideální váha je okolo
20kg u berana a 13kg u ovce. Ale váha není tak striktní faktor. V prvním roce života se provádí první klasifikace, při které se hodnotí
jednak exteriér (viz standard OU...), jednak
hmotnost a výška. V jednom roce by se výška měla pohybovat
u berana pod 46cm, u ovečky pod 44cm.
Ve dvou letech to je maximálně o 2 cm více, ale nesmí to samozřejmě překročit standard.
(U ovečky o 1cm více). Zvíře, které splňuje exteriérové podmínky standardu, dostane označení S a dále bodové hodnocení. (od 90 do 110 bodů). Každá záležitost exteriéru se hodnotí a boduje zvlášť: hlava, zuby, rohy, tělo, spěnky ocas a vlna.
Každá z těchto vlastností je zařazena do bodové kategorie: A=108-110., AB=106-108., B+=103-105., B=99-102., B-=96-98.,BC=93-95. C=90-92. Podle tohoto hodnocení je zvíře zařazeno do celkové kategorie (zřejmě nějakým zprůměrováním, ale to jsem úplně přesně nepochopila) - rovněž A, AB...až C. Přičemž zvířata zařazená do
třídy BC, C již vůbec nejsou vhodná pro další plemenitbu.

 

A na závěr ještě několik zajímavých informací, které jsme se dozvěděli a mohou být užitečné i ostatním chovatelům.

 

1.OU bahničky je nejlepší připouštět hned v prvním roce života. Pokud jsou již pohlavně dospělé, tak bez problémů zabřeznou. A brzká březost pozastaví jejich další růst.

 

2.Chci-li, aby mi ovečky příliš nevyrostly, striktně se nesmějí ničím přikrmovat. Zachovat je pouze na kvalitním seně, vodě a soli, pamlsek jen zcela výjimečně a symbolicky. Větší polovina zvířat i v zahraničních chovech vysoce překračují standardem povolenou výšku. A je to především přikrmováním.
Navíc větší a přikrmované bahničky mají častěji dvojčata, což u nich není žádoucí.

 

3.OU často trpí rovněž na kokcidiozu. Vyzkoušená a osvědčená metoda u holand. chovatelů je podávání soli s přídavkem česneku. Jinak v případě silnějšího průjmu zvíře oddělí zhruba na 10dní a drží ho jen na seně a vodě a soli s česnekem.

 

4.Francouzská asociace GEMO se loni na jaře distancovala od uznávání šimlové barvy. Na základě tohoto tlaku i holandská FOS se rozhodla pro příště již neuznávat šimlové zbarvení, přestože je akceptovala. Vůbec celkový postoj ke zbarvení je takový, že všechny barvy jsou přijatelné (černá, hnědá, bílá, šedá), pokud jsou jednotné po celém těle. Bez fleků a map, přechodů atd. Rovněž ale není vadou, pokud zvíře mění barvu ve vyšším věku. Je to dáno geneticky. Např. beran může být i ve třech letech ještě čistě černý a okolo čtvrtého, pátého nebo jiného roku najednou z ničeho nic začne šednout. Není to vada.

Důležité rovněž je, aby ovce - obzvláště bílé - neměly tmavé skvrny např. v obličeji, na hlavě, za krkem atd. V Holandsku není žádný problém pokud třeba bílí beránci mají v rohu tmavý pruh, ve Francii to však již problém je.

 

5.Klasifikace se všude nejčastěji provádějí během letních měsíců - od května do srpna až září.

 

6.Kupodivu, OU se využívají i na maso! Např. produkce beránků, která není vhodná k další plemenitbě se redukuje domácí porážkou. Z ročního beránka je prý asi 3-5kg masa, které je velmi, velmi chutné, tmavé a naprosto libové...

 

7. A nakonec vlna: černá se na ostrově Ouessant preferovala kvůli vdovám, které ji používaly
na výrobu svých oděvů, protože bylo vdov poměrně hodně - námořníci se často nevrátili z rozbouřeného moře. Pravda je, že bílá vlna ale je o něco delší a trochu jemnější.

 

8. A úplně poslední: na jednoho berana se může při krytí počítat asi s 20-40 ovcemi. Dobrý plemeník běžně kryje 8-10let minimálně.