z 5.4.2010:
S pozdravem
Petra Kostková
Ouessantské ovečky v ČR
Máme nad domem kousek louky a dlouho jsme přemýšleli jaké zvířátko si pořídit na vypásání. Dalším impulsem byla stavba dětského koutku, kde jsme chtěli dětem představit nejrozšířenější domácí zvířátka. Přece jen se nám zdála plocha, kterou máme k dispozici poněkud malá pro normální velké ovce, tak jsem začala na internetu pátrat, zda nejsou vyšlechtěny nějaké menší druhy. Narazila jsem na vaše webové stránky, přečetla si pár článků o quessanských ovečkách a už mě to nepustilo. Našla jsem přesně to co jsem hledala. Malinké ovečky se silnou vazbou na člověka. Roztomilé přítulné, přesně to jsem hledala. Vnořila jsem se tedy do internetové i tištěné inzerce. Obvolali jsme všechny inzeráty, které jsme našli, ale bohužel všechny ovečky či beránci byli již zadaní. S prosbou o pomoc jsem se tedy obrátila na vás, díky vašemu kontaktu jsme se brzy mohli těšit na páreček dvouletých nepříbuzných quessanských oveček. Jeli jsme si pro ně až na druhý konec republiky na Šumavu. Ovečky jsme naložili do předem připravených vystlaných obřích papírových krabic a vydali jsme se k domovu. Ovečky přestáli šesti hodinovou cestu bez problémů, chovali se celou cestu velmi způsobně. po příjezdu domů se ihned začali pást a projevovali velkou zvědavost. Již od chovatele k nám přijeli se jmény, takže našimi novými členy rodiny se stali - beránek Josef (my mu říkáme "džouzef"), který se chová téměř jako pejsek. Přibíhá ihned jak vidí že se k němu někdo blíží. Nechá se drbat hladit krmit, dokonce vyskakuje člověku až na hrudník, no prostě přítel - tohle se ovšem děje jen když je za plotem. Pokud ho vypustíme na celou louku, je člověku neustále v patách a trká a trká, bere to snad jako nějakou hru, ale člověk se pak nemůže soustředit na to co potřebuje a taky už z toho jeho trkání máme pěknou řadu zářivých modřin . Ovečka se jmenuje Anetka. je mnohem plašší než josef, ale myslíme si, že je to dáno malým přírůstkem o kterého v současnosti pečuje. Jinak je velmi milá a starostlivá, nechá se krmit a hladit, ale člověk se k ní musí přibližovat postupně a pomaloučku. V současné době je vzornou maminkou a úzkostlivě si malého hlídá. Náš nejmenší přírůstek se jmenuje Rosťa, jelikož se narodil na Rostislava, tak jsme mu to nechali , ale on na to stejně nebere ohled .Je to takový malý rošťák neustále poskakuje, mamince se schovává pod boudu a ta ho pak vyvolává a hledá, občas si najde škvíru a zajde na návštěvu za svým tátou, ten ho nejprve očichá, pak trošku potrká a on pak peláší schovat se pod boudu aby ho maminka mohla zase starostlivě hledat a následně konejšit. No vskutku se nenudíme. Co nás velmi potěšilo je, že naše ovečky jsou zvyklé na psa, jsme totiž hrdými majiteli dvou zlatých retrívrů, kteří se od prvního okamžiku snaží být ovečkám nablízku. Člověk by nevěřil ale on se snad ovčácký pud skrývá i ve zlatých retrívrech . Stejně tak mají ovečky stálé obecenstvo v podobě našich čtyř koček, které je rády pozorují. tak to je tak zhruba vše co mohu o našich ovečkách říci.
z 5.4.2010:
S pozdravem
Petra Kostková