STANDARD OVCE QUESSANTSKÉ
 
Latinský název: Ovis aries
 
Cizí názvy: Ouessant sheep, Ouessant schaf, Ushant, Bretaňská zakrslá, Minischaf...
 
Řád: sudokopytníci
 
Čeleď: turovití
 
Původ: malý ostrov západního pobřeží francouzské Bretagne - Ouessant, přes deset mil od pobřeží
 
Věk: až 12 let
 
Hmotnost: beran 15 - 22 kg, ovce 12 - 16 kg
 
Výška v kohoutku: beran 42-49 cm, ovce 40-46 cm
 
Potrava: býložravci, spásají i velmi nekvalitní trávu
 
Způsob života: žijí ve stádu, aktivní ve dne
 
Rozmnožování: říje od září do ledna, březost trvá 150+/-5dnů, samice rodí obvykle jedno mládě, které saje mléko po dobu asi 6 měsíců. Dvojčata a problémy při bahnění jsou výjimečné, bahnice jsou velmi dobré matky, jehňata jsou velmi živá. Vícečetné porody nejsou vyhledávané, ale ani mimo standard.
 
Exteriér: nejmenší ovčí plemeno na světě, na relativně vysokých nohách. Hlava drobná, zepředu je trojúhelníková, bahnice mají rovnou nosní kost, berani někdy mají nosní kost klenutou. Oči jasné se živým pohledem, uši velmi drobné, krátké. Krk je kratší, dobře zdůrazněný. Přímá rovná záda, břicho a boky nejsou hluboké. Zadek je plochý, ocas není příliš dlouhý, dosahuje krátce k hlezennímu kloubu. Nohy štíhlé, střední délky. Paznehty jsou tmavé u tmavých zvířat a světlé u bílých kusů. Některá zvířata mají pod krkem tzv. "zvonky" - kožní výrůstky. Mohou být i jen naznačené nebo zcela chybějící. Pokud dojde k jejich odstranění, znovu již nenarůstají. Berani mohou mít pod krkem límec, který může mít tmavší odstín než ostatní vlna na těle. Berani nesou impozantní rohy mufloního vzhledu, ve spirálách postupně odstávající od hlavy, ovce jsou bezrohé nebo mají jen malé výstupky, tzv. "knoflíky". Barva rohů je tmavá u černých nebo hnědých beranů a světlá u bílých jedinců. Vlna pokrývá část tváře, část temene a celé tělo. Barva rouna u původní ovce quessantské je černá (70 % všech zvířat na světě je černých), vyskytuje se ale i barva hnědá, kaštanová (20 %) a bílá či smetanová (10 %). U bílého zbarvení může být nádech do červena, obzvláště v partiích hlavy, krku, kořene ocasu a nohou. V těchto barvách se mohou vyskytovat různé barevné odstíny, ale vždy jednotné v celé délce chlupu. S věkem nebo na slunci může některá barva ustupovat jinému zbarvení. Po střiži opět vystoupí původní zbarvení. Skvrny např. na čele jiné barvy, které se objevují u některých jehňat, nejsou na závadu standardu. S postupujícím věkem a po střiži mizí a slábnou. Střiž tvoří až 4,5-10 % celkové hmotnosti zvířete (průměrně u beranů 1,2 až 2 kg, u ovce 1-1,5 kg), což činí největší produkci vlny na zvíře ze všech evropských ovcí. Vlna je pružná, hebká, delší, hustá, síla vlákna 27 až 28 mikronů.
Znaky nepřijatelné pro standard:
příliš velká nebo vysoká postava, nesouměrnost, tenké spěnky, špatné, deformované paznehty, u beranů asymetrické nebo chybějící rohy, postavení rohů příliš těsné u hlavy nebo příliš otevřené, příliš dlouhý ocas, velké uši, křivý nebo jinak deformovaný postoj, ve vlně barevný pigment neprostupuje skrz celé vlákno , příliš tenký nebo plstnatý vlas, atd.
 
Ostatní zajimavosti, historie plemene a péče:
 
Historie chovu: Plemeno vzniklo přirozeným formováním velmi tvrdými přírodními podmínkami na ostrově Quessant v Atlantickém oceánu. Díky drsnému podnebí (vítr, déšť , skoupá vegetace málo stromů k přirozené ochraně) se vyselektovala přírodním výběrem toto malé, ale velmi odolné plemeno. Quessantské obyvatelstvo se živilo rybolovem a chovem ovcí hlavně pro vlnu. Díky vlastní produkci vlny ji nemuseli importovat z pevniny až do konce počátku dvacátého století. Originální černá vlna se nemusela barvit. Ovce s hnědou barvou nebyly příliš žádané. Na počátku dvacátého století byly z pevniny přiváženy různé bílé ovce za účelem vyšlechtění větších zvířat. Pak se v chovech začaly objevovat i bílé kusy a tak došlo ke zkřížení originálního plemene na ostrově. Původní plemeno ale bylo převáženo na pevninu a tak díky soukromým osobám došlo k přežití druhu, přestože na ostrově již původní plemeno přestalo existovat, protože obyvatelé dále pokračovali s křížením. V současnosti se miniaturní plemeno chová dosti vzácně, v počtu jen několik tisíc kusů, a to hlavně v zájmových chovech ve Francii, Belgii, Holandsku a Velké Británii. Např. v Holandsku je tento chov od roku 1971.
 
Péče: Díky husté vlně mohou ovce zůstat venku po celý rok, ačkoli ocení nějaký přístřešek. Střiž se provádí jednou ročně, není jednotný názor zda před nebo po bahnění. Potřeba krmiva je relativně malá a nenáročná. Na ovci se počítá s alespoň 300-400 m² plochy na pastvinu. Je vhodné držet zvířata alespoň minimálně ve dvou kusech a více. Ovce dále vyžaduje na zimu příkrm senem, ale především výběh otevřený celoročně volnému pohybu venku. Dále potřebuje přístup k čisté vodě a k minerální a kamenné soli, ovšem bez přídavku mědi! V létě není zapotřebí žádný další příkrm, pokud má dostatek pastvy, v zimě je možné přidávat suchý chléb, jablka, mrkev, oves, ječmen, řepa, ale vše jen v minimálním množství. Může dojít snadno k nadmutí, stejně jako při přílišném množství čerstvé jarní trávy či jetele. Vojtěška rovněž není vhodná. V době březosti je vhodný pravidelný přísun jadrného krmiva (oves, ječmen, nejlépe ve směsi), ale ne více než 20 g na zvíře a den. Je vhodné jednou až dvakrát ročně za porady s veterinářem zvířata odčervit a zbavit kožních parazitů. Při střiži vlny je nutné alespoň jedenkrát ročně zkontrolovat a zastříhnout paznehty
 

ZDROJ: MUDr. Lenka Benešová

 

Quessantská ovce či Ouessantská ovce ?

 

Třída: Savci
Řád: Sudokopytníci
Čeleď: Turovití
 
Původ: Ostrov nejzápadnějšího výběžku pobřeží Bretaně ve Francii - Ouessan. Ouessantské obyvatelstvo se živilo především rybolovem a chovem ovcí pro vlnu. Díky vlastní produkci vlny lidé nemuseli importovat vlnu z pevniny až do začátku dvacátého století. Originální černá vlna umožňovala lidem vyrábět vlastní šatstvo, aniž by museli vlnu barvit. I tehdy se někdy narodili ovce s hnědou barvou. Nicméně takové ovce nebyly tenkrát žádané. Na počátku dvacátého století byly na ostrov dováženy z pevniny ovce z různých chovů pro možnost vyšlechtění větších zvířat a pro produkci bílé vlny, která se stala populárnější. Od té doby se začaly v chovu objevovat bíle zbarvené ovce, stejně jako černé a hnědé. Toto originální plemeno ovce bylo kříženo a tak postupně znehodnocováno. Na ostrově samém zmizel originální chov prý již dávno, protože tam pokračovali s křížením. Původní barva srsti je tedy černá, maximálně hnědá. Chov původních ouessantských ovcí díky soukromým osobám na pevnině stále existuje. Čistokrevná chovná zvířata byla přepravovaná různými zájemci z ostrova na pevninu a to znamenalo přežití chovu. Jejich potomci tvoří současný chov ouessantských ovcí, který se postupně rozšiřuje mezi další nadšence.

Potrava: Typický býložravec, který spásá různé byliny.

Rozměry: Přírodní výběr na malém ostrůvku Ouessant byl ovlivněn krutými klimatickými podmínkami. Pod jejich vlivem se vyvinulo malé, ale velmi vytrvalé ovčí plemeno, kterému se podařilo přežít ve velmi obtížném prostředí. Berani dosahují hmotnosti až 18 kg, ovce až 15 kg a délky do 50 cm.

Rozmnožování: Březost trvá 5 měsíců, samice rodí obvykle 1 mládě, které kojí asi 6 měsíců
Ovečky žijí ve stádu, jsou aktivní ve dne a jejich říje probíhá dvakrát do roka.

Zajímavosti: Ovce domácí quessantská vs. ovce domácí ouessantská? Podle RNDr. Romana Kössla jde o stále opakovanou chybu v názvu tohoto plemene, kterou je písmeno Q na začátku. V našich krajích se s ní setkávám neustále a autoři si ji předávají od sdělení ke sdělení, až se stala součástí českého názvu této ovečky. Ovečka se správně jmenuje "ovce ouessantská", tedy s O na začátku. Její název je odvozen od ostrova Ouessant (l'île d'Ouessant), ležícím v Atlantském oceánu západně od nejzápadnějšího výběžku Francie, resp. francouzské Bretaně (nějakých 40 km od Brestu). Francouzské slovo Ouessant se ani v žádném případě nevyslovuje [qvesant], což by samozřejmě k přepisu svádělo. Z řady internetových odkazů věnovaných ovci ouesssantské také vyplývá správné psaní jejího názvu, např. http://www.ouessantsheep.com. K chybě došlo ihned po prvním dovozu do České republiky tak, že pracovník, který zapisoval nově dovezené ovečky do evidence, použil ne příliš kvalitní faxovou kopii dokladu, kde bylo písmeno O u slova Ouessant trochu rozmázlé a hned bylo z O písmenko Q. Od té doby již většinou nikdo dále původ slova nezkoumal. ZOO Ohrada přešla ke správnému používání názvu již v roce 2000, ale u ostatních chovatelů k tomu dochází jen neochotně a to i mezi některými zoologickými zahradami
(Výše uvedené informace byly zveřejněny s laskavým svolením RNDr. Romana Kössla, ZOO Ohrada).
 

 

O plemeni

 

 

Vhodné jako přírodní sekačky bez tržní produkce jsou Quessantské ovce (Bretaňská zakrslá). Jedná se o nejmenší plemeno ovcí na světě. Mají různé barvy (většinou celé černé). Je to tvrdé, nenáročné a temperamentní plemeno, nenáročné na výživu.. Vlna je dlouhá, smíšená. Mají bezproblémové bahnění, jehňata jsou velmi životná. Zpravidla mají jen jedno jehně.

 
 

miniovecky.com

 
Původní domovinou quessantských ovcí je Francie; přesněji řečeno ostrov Quessant na atlantském pobřeží Bretaňe. Díky místnímu drsnému klimatu se z nich stala velmi malá, odolná a nenáročná rasa. Jedná se o nejmenší plemeno ovcí na světě. Můžeme se také setkat s názvem "bretaňský trpaslík". Celosvětově se jich nachází jen pár tisíc - hlavně ve Francii, Belgii, Holandsku. Toto plemeno je vhodné i pro začátečníky.
V ČR jsou quessantské ovce pouze zájmovým plemenem.
Quessantské ovečky mají velmi hustou a těžkou vlnu, která tvoří cca 10% jejich celkové hmotnosti (max. 20 kg/ovečka).
Maximální výška beranů je 49 cm, u bahnic pak 46 cm.
Vyskytují se tyto barevné variace: černá, hnědá, bílá.
Jedenkrát do roka se doporučuje ovečky ostříhat. Quessantské ovce mají na krku tzv. zvonečky, na které se musí dát pozor při stříhání.
Bahnice mají na hlavě malé růžky nebo jen pahýlky, avšak berani mají výrazné a obloukovité parohy.
Quessantské ovce mívají zpravidla jedno mládě. Dvojčata vyjímečně, spíše vzácně.
Hmotnost jehňat při narození je přibližně 1,2 - 2 kg.
Ovce jsou v říji od září do ledna. Pasou se celoročně a když mají dostatek trávy, tak potřebují pouze čistou vodu a minerální liz. Občas jim dá člověk nějaký pamlsek.
Přes zimu potřebují seno, vodu a minerální lis.
Před lidmi se neostýchají, jsou přátelské.
převzato z : http://miniovecky.com/